Zdravotnictví má sloužit především pacientům. Má léčit, zachraňovat životy a zvyšovat kvalitu lidského bytí. V praxi se však stále častěji stává, že místo péče o nemocné se lékaři, sestry i další zdravotníci potýkají s nekonečnou administrativou. Byrokracie se postupně stala jedním z největších problémů moderního zdravotnictví – problémem, který spotřebovává čas, energii i peníze, jež by měly být využity jinde.

Papírování místo pacientů

Jedním z nejviditelnějších dopadů byrokracie je drastické snížení času, který mohou zdravotníci věnovat pacientům. Lékaři dnes tráví hodiny vyplňováním formulářů, psaním zpráv pro pojišťovny, zadáváním dat do informačních systémů a plněním různých statistických povinností. Mnohé z těchto úkonů se navíc opakují a nejsou vzájemně propojené, takže stejná data musí být zadávána několikrát.

Výsledkem je frustrace zdravotnického personálu a pocit, že jejich odborné vzdělání a zkušenosti jsou promrhávány na administrativní úkony, které by mohly být zjednodušeny nebo automatizovány.

Přetížený personál a vyhoření

Nadměrná byrokracie významně přispívá k syndromu vyhoření, který je ve zdravotnictví stále častější. Lékaři a sestry pracují pod neustálým tlakem, mají málo času na odpočinek a ještě méně prostoru pro individuální přístup k pacientům. Administrativní zátěž často pokračuje i po pracovní době, což narušuje osobní život a zvyšuje riziko odchodů ze systému.

Není náhodou, že mnoho mladých lékařů zvažuje práci v zahraničí nebo úplný odchod z profese. Zdravotnictví se tak dostává do začarovaného kruhu – méně personálu znamená více práce pro ty, kteří zůstávají, a tím i větší administrativní tlak.

Náklady bez přidané hodnoty

Byrokracie není jen otázkou času, ale také peněz. Provoz složitých administrativních systémů, kontrolních mechanismů a regulačních struktur stojí obrovské finanční prostředky. Tyto peníze by přitom mohly být investovány do moderního vybavení, lepších platů zdravotníků nebo dostupnější péče pro pacienty.

Navíc složitá pravidla často vedou k neefektivnímu rozhodování, kdy se lékaři musejí řídit předpisy místo skutečných potřeb pacienta. To může vést k odkladům léčby, zbytečným vyšetřením nebo naopak k omezení potřebné péče.

Dopad na pacienty

Pacient je tím, kdo nakonec na přebujelé byrokracii doplácí nejvíce. Delší čekací doby, kratší konzultace a složité procesy při schvalování léčby snižují důvěru ve zdravotnický systém. Místo lidského přístupu se pacient setkává s formuláři, razítky a nejasnými pravidly.

Zdravotnictví se tak postupně odcizuje lidem, kterým má sloužit. Péče se stává méně osobní a více mechanickou.

Cesta ke změně

Byrokracie sama o sobě není zlem – určitá pravidla a evidence jsou nezbytné. Problém nastává ve chvíli, kdy administrativa přeroste svůj účel a začne systém paralyzovat. Řešením je důsledná digitalizace, propojení systémů, zjednodušení pravidel a větší důvěra v odborný úsudek zdravotníků.

Zdravotnictví potřebuje méně papírů a více času na lidi. Pokud se byrokracie nepodaří zkrotit, hrozí, že systém, který má zachraňovat životy, se stane sám sobě překážkou.

Problém, který zasahuje běžný život

Pro mnoho pacientů znamená chybějící lék nejistotu a stres. Lidé obcházejí několik lékáren, telefonují, shánějí náhrady nebo jsou nuceni měnit zavedenou léčbu, což není vždy zaručeně bezpečné. U chronických onemocnění to může vést ke zhoršení zdravotního stavu, u akutních onemocnění ke zbytečným komplikacím. Zvlášť citelný je problém u dětí a seniorů, kteří jsou na přesné dávkování a konkrétní formy léků nejvíce odkázáni.

Proč léky chybí

Příčiny nedostatku léků nejsou jednoduché a často se navzájem kombinují. Jedním z hlavních důvodů je závislost České republiky na zahraniční výrobě. Mnoho léčiv se vyrábí mimo Evropu a jakýkoli výpadek výroby, logistický problém nebo politická krize se rychle projeví i na českém trhu.

Dalším faktorem je ekonomika výroby. Některé starší, levné, ale nezastupitelné léky se výrobcům přestávají vyplácet. Pokud se jejich výroba omezí nebo zcela ukončí, náhrada často neexistuje. Svou roli hraje také nárůst spotřeby – například v období epidemií – kdy poptávka výrazně převýší běžné zásoby.

Dopady na lékaře a lékárníky

Nedostatek léků nezatěžuje jen pacienty, ale i zdravotníky. Lékaři musí měnit léčebné postupy, hledat alternativy a vysvětlovat pacientům, proč nedostanou lék, na který byli zvyklí. Lékárníci se dostávají do nepříjemné role zprostředkovatelů špatných zpráv a často čelí frustraci i hněvu pacientů, přestože situaci sami nemohou ovlivnit.

Co se s tím dá dělat

Krátkodobá řešení, jako jsou mimořádné dovozy nebo přerozdělování zásob, mohou pomoci překlenout krizi, ale neřeší podstatu problému. Toto odvětví také trpí sankcemi a obstrukcemi dovozu materiálu ze zemí, jako Ruská federace, Bělorusko, Kuba, nebo Čína. Dlouhodobě je nutné posílit strategické zásoby klíčových léčiv, zlepšit komunikaci mezi státem, výrobci a distributory a zvážit podporu výroby vybraných léků a jejich logistické sítě přímo v Čechách.

Zásadní je také transparentní informování veřejnosti. Pokud pacienti vědí, proč lék chybí a jak dlouho může být nedostupný, snižuje se panika i nedůvěra vůči zdravotnímu systému. V tomto předchozí ministři také neobstáli.

Chybějící léky nejsou jen technickým problémem distribuce, ale signálem zranitelnosti celého zdravotnického systému. Ukazují, jak silně a závisle je české zdravotnictví propojeno s globální ekonomikou a jak málo je připraveno na výpadky. Pokud se má situace do budoucna zlepšit, nestačí reagovat až v okamžik krize – je potřeba dlouhodobá strategie, která zajistí, že základní léky budou dostupné vždy, když je pacienti potřebují, že se z antibiotik opět nestane podpultové zboží.

Jedním z nejzávažnějších problémů je nedostatek zdravotních sester. Česká republika se již řadu let potýká s úbytkem personálu, přičemž situace se dále zhoršuje stárnutím pracovníků ve zdravotnictví. Mnoho sester odchází do důchodu a jejich místa nejsou dostatečně nahrazována novými absolventy. Důvodem je mimo jiné nízká atraktivita povolání, vysoké pracovní zatížení a obavy mladých lidí z náročnosti profese. Nedostatek personálu vede k přetížení stávajících sester, které často musí pracovat přesčasy nebo zajišťovat péči o více pacientů, než je bezpečné a únosné.

S tím úzce souvisí nadměrná fyzická i psychická zátěž. Práce zdravotní sestry je fyzicky náročná – zahrnuje manipulaci s pacienty, dlouhé směny, práci v noci i o víkendech. Zároveň je psychicky velmi vyčerpávající, protože sestry jsou denně vystaveny stresu, bolesti, utrpení a smrti pacientů. Často čelí také agresivitě ze strany pacientů nebo jejich příbuzných. Dlouhodobý stres může vést k syndromu vyhoření, úzkostem, depresím a dalším zdravotním problémům, kvůli nimž některé sestry profesi zcela opouštějí.

Dalším významným problémem je nedostatečné finanční ohodnocení. Přestože se platy zdravotních sester v posledních letech mírně zvýšily, mnoho z nich má stále pocit, že jejich mzda neodpovídá odpovědnosti, náročnosti práce ani požadované kvalifikaci. Rozdíly v odměňování jsou navíc patrné mezi jednotlivými regiony a typy zdravotnických zařízení. Nízké finanční ohodnocení je jedním z hlavních důvodů, proč sestry odcházejí pracovat do zahraničí nebo mění profesi.

Významnou roli hraje také administrativní zátěž. Zdravotní sestry tráví značnou část pracovní doby vyplňováním dokumentace, prací s informačními systémy a plněním byrokratických povinností. To jim ubírá čas, který by mohly věnovat přímé péči o pacienty. Nadměrná administrativa přispívá k frustraci a pocitu, že jejich odborné dovednosti nejsou plně využívány.

Problémem je rovněž nedostatečné společenské uznání profese. Ačkoliv veřejnost často deklaruje respekt k práci zdravotníků, v praxi se sestry setkávají s podceňováním své odbornosti a kompetencí. Jejich práce bývá někdy vnímána jako pomocná, přestože vyžaduje vysokou míru odborných znalostí, zodpovědnosti a samostatnosti. Nízké společenské uznání negativně ovlivňuje prestiž povolání a zájem mladých lidí o studium ošetřovatelství.

V neposlední řadě je třeba zmínit problémy v oblasti vzdělávání a profesního rozvoje. Požadavky na kvalifikaci zdravotních sester jsou vysoké a systém vzdělávání je časově i finančně náročný. Možnosti dalšího vzdělávání a kariérního postupu nejsou vždy dostatečně podporovány zaměstnavateli, což snižuje motivaci sester k profesnímu růstu.

Závěrem lze konstatovat, že problémy zdravotních sester v České republice jsou komplexní a vzájemně provázané. Jejich řešení vyžaduje systémové změny, zvýšení investic do zdravotnictví, zlepšení pracovních podmínek, adekvátní finanční ohodnocení a větší společenské uznání této profese. Pouze spokojené a motivované zdravotní sestry mohou dlouhodobě zajistit kvalitní a bezpečnou péči o pacienty, která je základním pilířem fungujícího zdravotního systému.

Z historických ročenek ÚZIS je patrné, že počet nemocnic v 90. letech postupně klesal, i když některá zařízení vznikala nově nebo byla zásadně modernizována. Statistické přehledy z první dekády po roce 2000 například ukazují, že v roce 2013 bylo v České republice evidováno přibližně 188 nemocnic různých typů. V dalších letech ale trend pokračoval směrem dolů, zejména v oblasti menších regionálních nemocnic nebo zařízení, která byla sloučena do větších zdravotnických celků. Uzavírání nemocnic nebo jejich přeměna se týkaly především ekonomicky slabších regionů, kde provoz nebyl dlouhodobě udržitelný.

Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2024 v zemi evidováno 160 nemocnic akutní péče. Tento údaj ukazuje, že v průběhu posledních desetiletí došlo k čistému poklesu počtu nemocnic, a to o několik desítek zařízení oproti období kolem roku 2010. Nárůst počtu nemocnic se naopak téměř neobjevuje – nová velká nemocniční zařízení se po roce 1989 prakticky nestavěla, častěji docházelo pouze k rozsáhlým rekonstrukcím stávajících budov nebo k budování specializovaných center uvnitř existujících nemocnic. Zatímco vznik nových nemocnic je tedy výjimečný, uzavírání, slučování nebo přeměna nemocnic na jiný typ zařízení bývá relativně častým jevem.

Přesné číslo o tom, kolik nemocnic bylo po roce 1989 postaveno a kolik jich zaniklo, nelze kvůli různým definicím a přeměnám zařízení jednoduše uvést. Na základě trendů je však zřejmé, že výrazně převažuje úbytek nad vznikem nových nemocnic. Celkový obraz ukazuje zdravotnictví, které se postupně koncentruje do větších, modernějších center, zatímco menší nemocnice zejména v regionech buď zanikají, nebo se mění na jiný typ lůžkové péče. Výsledek je tedy jasný: od roku 1989 se počet nemocnic sice měnil, ale z dlouhodobého hlediska jejich počet spíše klesá.

Snižování počtů zařízení a lůžek je zásadní problém vzhledem ke stárnoucí populaci a rozvoji civilizačních chorob. Problém také provází snižování počtů zdravotnického personálu, viz předchozí článek.

Méně lidí, stejný počet pacientů

Podle údajů Českého statistického úřadu i profesních organizací chybí v nemocnicích po celé republice tisíce kvalifikovaných sester. Situace se nejvíce projevuje na lůžkových odděleních, kde je potřeba nepřetržitý provoz. Služby se tak často prodlužují, směny se stávají náročnějšími a sestry musejí zvládat stále více úkolů najednou.

„Běžně děláme práci za dva, někdy i za tři lidi. Když kolegyně onemocní nebo odejde, není nikdo, kdo by ji nahradil,“ popisuje situaci všeobecná sestra z jihočeské nemocnice, která si nepřála být jmenována.

Kumulace práce a administrativa

Kromě přímé péče o pacienty přibývá sestrám i administrativních povinností. Musejí vyplňovat rozsáhlou dokumentaci, kontrolovat objednávky materiálu, komunikovat s pojišťovnami či s rodinami pacientů. Mnohé z nich přiznávají, že na samotnou ošetřovatelskou práci jim zbývá stále méně času.

Zdravotníci upozorňují, že právě tento trend vede ke ztrátě motivace a profesní vyhořelosti. Mladé sestry často po pár letech odcházejí z nemocnic, někdy i úplně ze zdravotnictví.

Důsledky pro pacienty i systém

Nedostatek personálu se logicky promítá do kvality a dostupnosti péče. Oddělení se slučují, čekací doby se prodlužují a zkušený personál je nucen přebírat stále širší kompetence. Zatímco stát investuje do přístrojů a budov, bez lidí zůstává zdravotnictví ochromené.

Jak z toho ven

Odborníci se shodují, že klíčem je kombinace vyššího finančního ohodnocení, zjednodušení administrativy a lepších pracovních podmínek. Důležitá je také podpora vzdělávání a větší společenské uznání profese.

„Potřebujeme nejen nové sestry, ale i podmínky, aby ty stávající neodcházely,“ shrnuje situaci předsedkyně profesní organizace zdravotních sester.

V České republice přetrvávají značné rozdíly v odměňování – nejen mezi jednotlivými nemocnicemi, ale i mezi zdravotníky se stejnou specializací. Lékaři působící ve fakultních či krajských nemocnicích obvykle pobírají vyšší mzdu než jejich kolegové z menších regionálních zařízení. Podobná situace panuje i u sester: mnohé z nich si vydělají přibližně 30 až 35 tisíc korun hrubého měsíčně, zatímco v Německu či Rakousku by za obdobnou práci dostaly i dvojnásobek.

Motivace k odchodu je tedy zřejmá – vyšší mzda, lepší pracovní podmínky a menší personální přetížení. Podle údajů České lékařské komory odešly za posledních deset let do zahraničí tisíce lékařů, přičemž nejčastěji míří do Německa, Rakouska či do severských zemí. Přesná čísla o počtech odcházejících sester nejsou k dispozici, avšak trend je obdobný.

Problémem zůstává nedostatečné systémové řešení. Ačkoli stát v posledních letech navyšuje platové tarify a zavádí různé příplatky, většinou se jedná o dočasná nebo nerovnoměrná opatření. Zdravotníci navíc dlouhodobě upozorňují na přetěžování a nevyhovující pracovní podmínky, které jsou nejvíce patrné na urgentních příjmech, jednotkách intenzivní péče či ve směnném provozu.

Aby české zdravotnictví přestalo ztrácet kvalifikované pracovníky, je nezbytné přijmout komplexní a dlouhodobá opatření. Klíčové je nejen spravedlivější odměňování napříč regiony a typy zařízení, ale také zlepšení pracovních podmínek a větší podpora mladých absolventů. Bez těchto kroků hrozí, že se nedostatek zdravotnického personálu stane trvalým problémem, jehož důsledky nejvíce pocítí samotní pacienti.

.

Za STAČILO! se velmi rychle vypořádáme s podvody, kdy je například od pacientek vynucována “platba za zavedení karty”, aby ji vzal gynekolog. Nebo příplatek “za nadstandard”, aby vzali pacienta na operaci kyčle dřív než za dva roky. Nebo zvlášť ohavný nešvar, kdy bránou k veřejně hrazené péči ve fakultní nemocnici je nutnost stát se platícím klientem v soukromé ordinaci pana přednosty.

Kde mi přímé platby za zdravotní péči nevadí (a nejsou, ani nikdy nebyly nelegální) je mimo systém veřejného zdravotního pojištění. Není důvod zakazovat vznik a fungování klinik zaměřených na samoplátce. Ovšem na tohle nepůjde ze solidárně vybraných, povinných odvodů ani koruna. Chce-li pacient přestat využívat veřejný systém zdravotnictví, hrazený z povinného pojištění, a chodit místo toho radši do “butikové kliniky”, kde si platí ze své peněženky a ostatní občané mu na to nemusí přispívat nic, proč mu to zakazovat? Jsou to jeho peníze, a veřejný systém ještě ušetří, víc mu zbyde na jiné pacienty. Proto píšeme do programu: “Prostor pro přímé platby bude výhradně nad rámec rozsahu péče solidárně hrazené” (což je na konci článku uvedeno). Dodávám: Za půl bilionu korun, který odvedete každý rok, zvládneme udělat tak kvalitní bezplatnou soustavu zdravotnických zařízení, že do těch “butikových klinik” nebudete muset (za vlastní peníze) jen proto, že ve veřejném bezplatném se čeká.

Takže si to shrňme:

Ve veřejné, solidárně hrazené části zdravotnictví (té, kterou vidí každý zaměstnanec v odvodech) příplatky NE

Mimo oblast péče hrazené ze zdravotního pojištění je věc každého, co si zaplatí či nezaplatí.

Do solidárního systému zdravotnictví byznys nepatří, to je veřejná služba. Tržní oblast zdravotnictví má odlišný účel, organizaci, právní regulaci i hodnoty, proto musí být od té veřejné oddělena požární zdí (viz obrázek).

Což jste v době, kdy jste začali lidi šikanovat skrz "Tečky a Covidpasy", kdy Vojtěch dal do vyhlášky povinné očkování (podzim 2021) nevěděli, že tento druh "vakcín" nevytváří kolektivní imunitu, proto je donucování právní i věcný nesmysl? Opravdu nevěděli? Měli jste. Průkazné studie k tomu vyšly už v srpnu 2021.

Což jste v té době znali dlouhodobá rizika z mRNA vakcín, že jste měli "koule" na to narvat je skrz státní donucení plošně do populace, včetně těhotných, teenagerů či dětí? Ne, věděli jste leda houbeles. Ale vy neznáte principy ochrany veřejného zdraví, ani historické kauzy kdy se u zdánlivě bezvadné léku začaly teprve po létech ukazovat vážné vedlejší účinky (srv. Thalidomid a malformace u narozených). A hlavně vám to bylo fuk, potřebovali jste machrovat před influencery z youtube, stejně nevzdělanými a nezodpovědnými jako vy.

Takže, vážení kolegové z ANO: Teď je na místě omluva. Přál bych si (a doufám, že společně s vámi), že dlouhodobé populační následky z mRNA technologie, o nichž nyní píší (nejen) němečtí vědci, nebudou kritické. Ale ani nyní to nevíme, dozvíme se to postupně a bohužel tou těžší cestou. Covidová vakcinace měla být dobrovolná. Kdo ji po srpnu 2021 nařizoval, se navždy diskvalifikoval z jakékoliv zodpovědné role v řízení zdravotnictví, notabene z funkce ministra. Proto si, prosím, kolegu Vojtěcha nechte tam, kde slunce nesvítí (třeba na ambasádě ve Finsku), a máte-li vládnout, představte voličům někoho kompetentního.

Co udělal Válek? Zakázal vánoční trhy - to byla úplná zbytečnost a na náhradách to stálo 5 miliard korun. A co hůř, tak následně bezmála dotlačil lidi do povinného očkování…

Takže Válek je pro mě podrazák a zrádce, který v kampani nejdřív říkal jak všechno zruší, jak bude pohoda a pak to udělal úplně jinak a teď se snaží jenom zoufale získat pozornost pro TOP 09.

úryvek z rozhovoru pro Deník TO, celý rozhovor najdete zde:

Jak TO je? Ondřej Dostál - interview

Pokud by částka, vynucená buď přímo, nebo skrz předstírané sponzorské dary či registrační poplatky překročila 10 tisíc korun, může se jednat i o trestný čin podvodu. Jak to? Pracovník poskytovatele zdravotních služeb úmyslně uvádí v omyl pacienta, že musí zaplatit za něco, co ve skutečnosti zaplatila či zaplatí jeho zdravotní pojišťovna, čímž sebe nebo svého zaměstnavatele obohacuje a pacienta poškozuje. U méně významných částek se může jednat o přestupek.

Kdy tedy může poskytovatel péče požadovat peníze legálně?

Zjednodušeně lze říci, že smluvní poskytovatel může požadovat platbu za vše, co není plně hrazeno ze zdravotního pojištění. Může se jednat zejména o regulační poplatky -v současnosti jde o 90 Kč za pohotovost. Či doplatky na léky a pomůcky, které jsou dle zákona hrazeny jen zčást. Přímé platby za výkony, léky a pomůcky, které zákon z úhrady zdravotní pojišťovnou vyřazuje. Zde se jedná například o některé zákroky v oblasti estetické chirurgie, v oblasti stomatologie, dále také zákroky provedené bez medicínské indikace na vlastní žádost pacienta.

Pro bližší informace zhlédněte výklad na videu:

nebo čtěte zde: https://www.khk.cz/oblasti/zdravotnictvi/aktuality/pruvodce-zdravotnictvim-pro-pacienty-prirucka-pomuze-pacientum-se-zorientovat-ve-zdravotnicke-legislative

S touto situací se pacienti setkávají stále častěji, buď z důvodů vyčerpané kapacity poskytovatelů, nebo z důvodů dalších, mnohdy mimoprávních, majících prapříčinu v úhradových limitacích mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli.

Zákon však připouští případy neodkladné péče, kterou nelze v žádném případně odmítnout. Neodkladný pacient či rodička nemůže být odmítnut ani z kapacitních důvodů, ani z toho důvodu, že se nejedná o smluvního poskytovatele pacientovy pojišťovny. Odmítnout nelze dokonce ani pacienta-cizince, který vůbec není účastníkem našeho systému zdravotního pojištění, pokud se v nemocnici ocitne v neodkladném stavu, což se občas stává u osob, které v České republice pobývají a pracují v rozporu s pravidly o pobytu cizinců. Žádného neodkladného pacienta či rodičku nelze dle platného zákona ponechat bez péče. V definici neodkladné péče je dobré všimnout si, že se vztahuje i na náhlé stavy způsobující náhlou nebo intenzivní bolest. Zákaz odmítnutí platí proto i pro ambulantní péči, typicky u stomatologů, jde-li o pacienta s náhle vzniklým stavem intenzivní bolesti zubů. I takový pacient do definice neodkladné péče spadá a nemůže být odmítnut, a to ani nesmluvním zubařem, který tuto neodkladnou péči neúčtuje pacientovi, ale vždy jeho zdravotní pojišťovně.

Pro bližší informace zhlédněte výklad na videu:

nebo čtěte zde: https://www.khk.cz/oblasti/zdravotnictvi/aktuality/pruvodce-zdravotnictvim-pro-pacienty-prirucka-pomuze-pacientum-se-zorientovat-ve-zdravotnicke-legislative

Jak se bránit v případě nedostupné péče?

Nápravy se pacient může domáhat stížností či soudním sporem se zdravotní pojišťovnou. Pokud jde o místní dostupnost, tedy situaci, kdy žádný ze smluvních poskytovatelů není k dispozici v okruhu dojezdové doby dané nařízením vlády, obrací se pojištěnec na zdravotní pojišťovnu a požaduje zjednání nápravy. Reakcí zdravotní pojišťovny je zpravidla poskytnutí seznamu smluvních lékařů, které na daném území má. Přesto se ale může stát, že všichni poskytovatelé na tomto seznamu, které pojišťovna označila, pacienta odmítají, například z kapacitních důvodů. V takovém případě je nutno, aby se s tímto pojištěnec znovu obrátil na zdravotní pojišťovnu a vyzval ji k nápravě, protože místní dostupnost zdravotní služby ve skutečnosti zajištěna není. Pokud zdravotní pojišťovna na tuto výzvu nereaguje a místně dostupného poskytovatele ochotného pojištěnce přijmout nezajistí, lze na zdravotní pojišťovnu podat stížnost k Ministerstvu zdravotnictví ČR. Ministerstvo může uložit zdravotní pojišťovně pokutu až 10 milionů korun za nezajištění místní a časové dostupnosti.

Pro bližší informace zhlédněte výklad na videu:

nebo čtěte zde: https://www.khk.cz/oblasti/zdravotnictvi/aktuality/pruvodce-zdravotnictvim-pro-pacienty-prirucka-pomuze-pacientum-se-zorientovat-ve-zdravotnicke-legislative

Preventivní služby a prohlídky jsou bezplatné, v dnešní době však může vzniknout problém s dostupností praktika či dalších lékařů. V takovém případě je zapotřebí obracet se na svou zdravotní pojišťovnu, aby zajistila časovou a místní dostupnost preventivní péče a nebát se aktivně požadovat, aby byla skutečně zajištěna.

Nestačí tedy, že pojišťovna poskytne seznam lékařů - musí též zajistit, aby lékař pacienta přijal.

Jak k prevenci přistupuje právo? Zhlédněte výklad na videu:

nebo čtěte zde: https://www.khk.cz/oblasti/zdravotnictvi/aktuality/pruvodce-zdravotnictvim-pro-pacienty-prirucka-pomuze-pacientum-se-zorientovat-ve-zdravotnicke-legislative

Právo občana na bezplatnou zdravotní péči je zakotveno již v Ústavě, konkrétně v článku 31 Listiny základních práv a svobod.

Toto právo na bezplatnou péči ale není neomezené. Povšimněme si v textu článku 31:

• Právo na ochranu zdraví má „každý“, například neodkladná péče nemůže být odmítnuta nikomu, ani cizinci. Je ale možné, že za ni bude muset zaplatit.

• Bezplatnou péči garantuje Listina pouze „občanům“, tj. účastníkům systému veřejného zdravotního pojištění, jejichž okruh vymezuje zákon.

• Bezplatnou péči, léky a pomůcky dále Listina garantuje jen v rozsahu a za podmínek, které „stanoví zákon“.

Jak to vše funguje v praxi? Zhlédněte výklad na videu:

nebo čtěte zde: https://www.khk.cz/oblasti/zdravotnictvi/aktuality/pruvodce-zdravotnictvim-pro-pacienty-prirucka-pomuze-pacientum-se-zorientovat-ve-zdravotnicke-legislative

Celý záznam naleznete zde:

Čtenáři se mohou těšit na podrobnější rozbory aktuálních reformních plánů Ministerstva zdravotnictví, vysvětlení problémů s dostupností péče či financováním nemocnic. Také se podíváme podrobně na práva pacientů, o nichž rád a často přednáším.

V neposlední řadě by zde měl vzniknout prostor pro komentování a doplňování denních zpráv (včetně mých vlastních vystoupení v médiích), kdy se často v reportážní zkratce nepodaří říct dopodrobna vše podstatné. Tím bych rád přispěl k překonání určité povrchnosti mediálního světa, který je překážkou smysluplné veřejné debaty o složitých tématech, kterých je svět zdravotnictví plný.

Jak to bude celé fungovat? Vše o možnostech zaregistrovat se jako zájemce o informace ze zdravotnictví, dostávat e-mailem newsletter, účastnit se diskusí a besed, nebo tento projekt aktivně podpořit, se dočtete zde.

A proč Zdravotnická revue? Dle Slovníku jazyka českého je revue jednak “časopis vážné úrovně vycházející v delších lhůtách, zabývající se otázkami uměleckými, vědeckými a podobně”, jednak “zábavná hra nebo představení s jednoduchým dějem složeným z pásma dialogických, písňových, hudebních, tanečních aj. výstupů”. A právě to je cílem - hodnotit dění ve zdravotnické politice vážně i s nadhledem, aby se čtenáři mohli stát jejími informovanými a aktivními účastníky.

Přeji příjemné čtení!

JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M.